vnitřní tepelná izolace se zvažuje pouze tam, kde to z vnější strany z nějakých důvodů nelze, např. u historických budov, kdy se nesmí poškodit štuky na fasádách a nelze změnit vzhled budovy (případně u tzv. krátkodobě obývaných domů, kde je potřeba rychle dosáhnout tepelné pohody pouze po dobu vytápění).

V případě vnitřní tepelné izolace je třeba se pečlivě věnovat parozábranám a jejich bezpečné funkci, včetně spár podél navazujících konstrukcí. Je při něm nutné ošetřit tepelné mosty v napojení všech navazujících vnitřních konstrukcí (tj. hlavně místa, kde v zimě kvůli tepelné izolaci uvnitř konstrukce proniká chlad a posouvá se rosný bod podstatně blíž k vnitřnímu povrchu obvodové konstrukce), na kterých často kondenzuje vlhkost až na vnitřním povrchu v místnosti.

Ve všech případech je zateplení rizikové a zhoršuje vlhkostní podmínky konstrukcí - v některých případech dokonce není reálné vnitřní zateplení provést bez rizika budoucích závad. Z toho vyplývá, že prověrku možnosti tepelné izolace zevnitř a její případné provedení je třeba svěřit již od návrhu odborníkům (projektantům a realizačním firmám, které mají s vnitřním zateplením nejen praktické zkušenosti, ale i odpovídající znalosti)